Místní pobočka České spořitelny v Táboře
Budova má exponovanou polohu jako point de vue obchodní třídy i při pohledu ze silnice do Českých Budějovic. Nutnost zachování průjezdu pozemkem k sou
 |
Pohled z východu |
|
Antonín Vodák
|
Zpráva
Budova má exponovanou polohu jako point de vue obchodní třídy i při pohledu ze silnice do Českých Budějovic. Nutnost zachování průjezdu pozemkem k sousední poště si vynutila umístění haly pro veřejnost do prvního patra. Otevřením haly prosklenou stěnou do prostoru sídliště se veřejné prostory spořitelny stávají součástí sídliště. Tomu odpovídá využití plné výšky dvou podlaží a „exteriérová fasáda“ v interiéru haly. Hala je vymezena oblou křivkou obvodového pláště před jednoduchou hranatou hmotou kanceláří. Z průniku těchto hmot vzniká napětí a gradace interiéru. Snížený prostor přepážek expanduje do vysoké haly. Na rozhraní těchto dvou částí je jako akcent v prostoru umístěna krajka spirálového schodiště.
Objekt spořitelny je umístěn v již postaveném sídlišti na jeho okraji v sousedství rybníka. Vybrané staveniště v ohbí ulice Berlínské má exponovanou polohu jak vzhledem k blízké státní silnici, tak i k sídlišti jako celku. Budova se nachází v kontextu s objekty veřejného vybavení na konci „obchodní ulice sídliště“. Z těchto skutečností vychází urbanistické řešení, které umisťuje objekt jako koncový point de vue obou částí lomící se Berlínské ulice a zároveň jako výrazný pohledový akcent zástavby při výjezdu z Tábora. Stávající urbanistická struktura je nově navrženým domem plně respektována a využívána stejně jako dopravní síť sídliště. Umístění domu a jeho hmotové řešení je voleno tak, aby stávající objekt sousední pošty nebyl negativně ovlivněn. V souladu s požadavky územního rozhodnutí je Spořitelna řešena jak o lokální dominanta.
Cílem architektonické koncepce je zdůraznit charakteristiky, vyplývající z urbanistického řešení i z poslání a charakteru budovy. Dům je řešen jako soliterní architektura, zpracovaná individuálním způsobem a tvoří vizuální akcent sídliště. Architektonický účinek je založen na kontrastu jednoduché kubické hmoty, která se uplatňuje v exteriéru i interiéru haly, se segmentově prohnutou představenou prosklenou hmotou spořitelní haly. Tato kubická hmota tvoří vnitřní strukturu domu. Jednoduchý kubus, reflektující okolní stavby tak dostává základní hmotovou nepravidelnost a asymetrii, která je doplněna dalšími drobnějšími akcenty umístěnými tak, aby odpovídaly jednotlivým hlavním pohledům za státní silnice i z os přístupových komunikací. Hmotová kompozice směrem k silnici graduje a je korunována kupolí kruhového schodiště. Výsledná nepravidelnost celku odpovídá nepravidelnosti tvaru pozemku a vytváří kontrastní element k monotónosti sídliště.
S ohledem na nutnost zachovat stávající příjezd k poště byly spořitelní hala s přepážkami, směnárna a jejich administrativní a archivní zázemí umístěny ve druhém nadzemním podlaří přístupném schodištěm nebo výtahem. Přízemí je věnováno vstupu zaměstnanců, šatnám, trezoru a sejfům. Jednací místnosti a další kancelářské prostory jsou ve třetím podlaží. Celá dům je řešen bezbariérovým způsobem.
Interiér
Prostorové řešení interiéru vychází z architektonického konceptu budovy kombinujícího pevnou vnitřní kubickou strukturu stavby s představeným transparentním měkce zakřiveným prostorem spořitelní haly. Těžištěm interiéru budovy a jejím nejdůležitějším vnitřním prostorem, kolem kterého jsou organizovány všechny ostatní místnosti, je spořitelní hala. Svým umístěním a uspořádáním zprostředkovává přechod mezi vnitřním světem spořitelny a exteriérovým prostředím sídliště. Tvarování interiérového prostoru je vlastně zakotveno již v architektonickém návrhu budovy vytvořením výškově členěného prostoru haly. Nižší část přepážek a jednacích boxů, vysoká jedno podlaží, přechází do vysoké dvoupodlažní haly pro pohyb a čekání klientů. Hala svým pódiovým řešením umožňuje velmi dobrý vizuální kontakt s vnějším prostředím a je chápána jako jeho integrální část. Vnitřní hranatá hmota, pronikající do interiéru z exteriéru, je kryta modrým obkladem s okny, který je shodný s vnějším pláštěm budovy a tvoří jakýsi exteriérový prvek v interiéru budovy a napomáhá tak prolnutí haly s vnějším prostředím. S hladkými plochami vnitřního kubusu kontrastují prvky obnažených ocelových konstrukcí obvodového pláště, stropu a kruhového schodiště, které důsledně využívají subtilnosti ocelových konstrukcí a jejich přirozeného technicistního tvarování jako estetického záměru k vytvoření základní charakteristické atmosféry prostoru. Hlavní prvek „nábytkového“ vybavení haly - pult přepážek – je vytvořen jako vestavěný prvek s kamenným obkladem, jenž navazuje na materiál podlahy a tvoří její ukončení. Drobné akcenty haly jako stolky, pultíky a květník jsou provedeny rovněž z kamene v kontrastních barvách, stejně jako kamenná podlaha, na které stojí. Hlavním akcentem haly je však kruhové schodiště, vinoucí se kolem skleněné výtahové šachty s panoramatickým výtahem. Převládající modrá barva prostoru daná barvou ocelových konstrukcí a fasádního obkladu, který probíhá do interiéru, je vyvážena bílou barvou některých stěn a podhledů a doplněna jemnými odstíny šedé, šedozelené, bělošedé a hnědočervené barvy přírodního kamene, který byl použit na obklady, dlažby a vestavěné prvky interiéru. Prostorová olejomalba v centru snížené části haly, volně interpretující přírodní motiv vodní hladiny, rozšiřuje barevnou škálu růžovými, oranžovými, hnědavými a zelenými odstíny a navozuje v interiéru svým abstraktním způsobem přírodní prostředí.
 |
Pohled ze severu od rybníka |
|
Antonín Vodák |
 |
Služební schodiště |
|
Vladimír Štulc |
 |
Noční pohled |
|
Antonín Vodák |
 |
Schodiště do přízemí |
|
Vladimír Štulc |
 |
Půdorys bankovní haly |
|
|
 |
Řez |
|
|
Realizace
